Život Václava Havla Životopis
1956–57
Začíná publikovat texty o literatuře a filmu. První veřejné vystoupení na aktivu mladých autorů na Dobříši (1956), kde pronáší kriticky laděný příspěvek. Po řadě neúspěšných pokusů o přijetí na vysokou školu humanitního zaměření studuje na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze; při pokusu o přijetí na filmovou fakultu Akademie múzických umění (AMU) je odmítnut.
1952
Získává první literární a kritické zkušenosti ve společnosti generačních souputníků, kteří si říkají Šestatřicátníci. Patří k nim budoucí klíčoví tvůrci české literatury druhé poloviny 20. století – mj. Jiří Kuběna, Josef Topol, Věra Linhartová, Viola Fischerová, Jan Zábrana a další. Postupně navazuje kontakty s dalšími okruhy a osobnostmi „jiné“, komunisty nepodporované kultury (Jiří Kolář, Vladimír Holan, Jaroslav Seifert a další). Vznikají jeho čtyři rukopisné básnické sbírky, literární úvahy a kritiky.
1948
Po komunistickém puči začíná perzekuce rodiny, zabavování majetku a stíhání jejích členů. Strýc Miloš odchází do emigrace. Václav a Ivan Havlovi nesmějí z kádrových důvodů studovat. Václav se nejprve vyučí chemickým laborantem (1953), maturitu získává až po dálkovém večerním studiu při zaměstnání (1954).
1939–1945
Během druhé světové války pobývá rodina mimo Prahu, především ve venkovském sídle v jihomoravském Havlově a ve Zlíně.
1936
VH narozen 5. října v pražské měšťanské rodině, účastné veřejného života první Československé republiky: Otec Václav Maria Havel (1897–1979) byl podnikatelem ve stavebnictví a vybudoval mimo jiné Barrandovské terasy a vilovou čtvrť Barrandov. Dědeček Vácslav Havel (1861–1921) postavil pražský palác Lucerna. Strýc Miloš Havel (1899–1968) založil na Barrandově Filmové továrny AB a byl hlavním organizátorem českého filmu třicátých let. Matka Božena Havlová (1913–1970) se věnovala výtvarnému umění. Byla dcerou novináře a diplomata Hugo Vavrečky (1880–1952), publikujícího pod pseudonymem Hugo Vavris.
